Sterilitou se rozumí pravděpodobnost přežití jednoho mikroorganismu po sterilizaci, známá také jako úroveň zajištění sterility (SAL), obvykle vyjádřená jako 10-n. V současné době panuje shoda v tom, že SAL10-6 je sterilní.
Mezi běžné metody sterilizace patří: vysokotlaká parní sterilizace, plazmová sterilizace peroxidem vodíku, sterilizace ethylenoxidem, sterilizace ionizujícím zářením a sterilizace suchým teplem.
Srovnání sterilizačních metod, principů, aplikací, výhod a nevýhod
1. Vysokotlaká parní sterilizace
Princip: Zabíjet mikroorganismy především nevratnou koagulací a denaturací enzymů a proteinů v mikroorganismech.
Použití: Používá se hlavně k úpravě vody, léčiv, regulovaného lékařského odpadu a neporézních předmětů, jejichž povrchy jsou přímo vystaveny páře. U perforovaných náplní a nástrojů je typická teplota a doba sterilizace 132-135 stupňů po dobu 3-4 minut. Běžně používané sterilizační teploty jsou 121 stupňů a 132 stupňů.
Výhody: netoxický a šetrný k životnímu prostředí, proces se snadno ovládá a monitoruje, sterilizace je rychlá a účinná, proces sterilizace je minimálně ovlivněn organickou nebo anorganickou kontaminací, doba sterilizačního cyklu je krátká a může účinně proniknout do balíček nástrojů a nástroje lumenového typu.
Nevýhody: poškození nástrojů citlivých na teplo, opakovaná sterilizace poškodí přesné chirurgické nástroje a může způsobit korozi nástroje v důsledku mokrých obalů, potenciální riziko opaření.
2. Plazmová sterilizace peroxidem vodíku
Princip: Plazma s peroxidem vodíku má vysokou oxidační aktivitu a zabíjí mikroorganismy ničením buněčných proteinů, enzymů a nukleových kyselin.
Použití: Používá se pro sterilizaci zdravotnického materiálu, který je nestabilní vůči teplu a vlhkosti.
Výhody: bezpečné a šetrné k životnímu prostředí, bez toxických zbytků, sterilizační cyklus 28-75 minut, bez nutnosti analýzy, vhodné pro sterilizaci předmětů citlivých na teplo a vlhkost, snadné ovládání, instalace a monitorování a kompatibilní s většinou nástrojů.
Nevýhody: Nevhodné pro papírová vlákna, bavlnu a len, tekuté předměty, velikost sterilizační dutiny je malá (50 ~ 270 l), není vhodná pro endoskopii nebo nástroje se štíhlým lumenem, je třeba používat syntetické obaly (např. nebo sáčky z polyolefinových trubic atd.), peroxid vodíku může být toxický v dávkách vyšších než 1 ppm.
3. Sterilizace etylenoxidem
Princip: Ethylenoxid indukuje buněčnou smrt alkylací proteinů, DNA a RNA, čímž nevratně brání normálnímu buněčnému metabolismu a replikaci.
Použití: používá se pro vysoce rizikové předměty, které nejsou odolné vůči vlhkosti a teplu.
Výhody: Může sterilizovat lékařské zařízení citlivé na teplo a vlhkost bez škodlivých účinků na jeho materiály, může účinně pronikat do obalových materiálů a zařízení typu lumen, do jednodávkové krabice a podtlaku, snížit riziko úniku plynu, snadno se použití a monitorování, kompatibilní s většinou přístrojů.
Nevýhody: vysoká cena, potenciální poškození pacientů a zdravotnického personálu. Musí být analyzován po dlouhou dobu, aby se odstranil zbytkový plynný ethylenoxid. Sterilizátor má malou velikost (110-250L), je toxický, karcinogenní a hořlavý. Nádrž musí být uložena v nevýbušné skladovací skříni, která vyžaduje dlouhý sterilizační cyklus a dobu analýzy.
4. Sterilizace ionizujícím zářením
Princip: Paprsek emitovaný radioizotopem kobalt 60 se používá jako účinný sterilizační faktor. Paprsek může přimět buňky k tvorbě volných radikálů, zničit normální metabolismus a pak vést k inaktivaci mikroorganismů.
Použití: Nízkoteplotní sterilizace aplikovaná na mnoho lékařských produktů (jako je transplantace tkání, léčiva, zdravotnické prostředky).
Výhody: Lze provádět při pokojové teplotě bez zvláštních požadavků na teplotní prostředí, sterilizace je rovnoměrná a důkladná, rychlost je vysoká a lze ji nepřetržitě provozovat. Vhodné pro sterilizaci ve velkém měřítku.
Nevýhody: vysoké náklady na sterilizaci, některé produkty mohou po ozáření změnit své vlastnosti, věnujte pozornost otázkám bezpečnostní ochrany.
5. Sterilizace suchým teplem
Princip: Bakteriální smrt je způsobena vysokoteplotní oxidací buněčných složek.
Použití: Pro materiály, které nejsou odolné proti vlhkému teplu nebo neprostupné vlhkému teplu (např. prášky, ropné produkty, ostré náčiní). Nejběžnější časy a teploty jsou 170 stupňů a 60 minut, 160 stupňů a 120 minut a 150 stupňů a 150 minut.
Výhody: netoxické, ekologické, suché tepelné skříně se snadno instalují, relativně nízké provozní náklady, pronikají materiály, nekorodují kovy a ostré předměty atd.
Nevýhody: Rychlost pronikání tepla sterilizací a usmrcování mikrobů je pomalá a sterilizace je časově náročná. Vysoké teploty nejsou pro většinu materiálů vhodné.
Kromě výše uvedených sterilizačních metod zahrnuje lékařská/farmaceutická sterilizace také další sterilizační techniky, jako je sterilizace kyselinou peroctovou, sterilizace ozonem, sterilizace ultrafialovým zářením, mikrovlnná sterilizace, filtrační sterilizace atd.